NWO aneb když se tesař utne (7)

 Položme si nejprve zásadní otázku: „Je možno ovládnout naší svobodnou vůli tak, aniž bychom si toho všimli?“  

   Pokud chceme proniknout do svobodné vůle Adolfa Hitlera, pochopit prvotní základy vznikající nacistické ideologie a později totální průnik do mnoha svobodných vůlí, je potřeba si představit jednoho muže, který velmi zásadně a natrvalo ovlivnil vůdcovo myšlení tak, že se to plně odrazilo i v díle Mein Kampf. Tento muž se jmenoval Alfred Rosenberg.

Rosenberg byl uznávaný filozof nacistické strany. Tento muž se jevil jako pozoruhodný příklad mysli pracující jen jedním směrem. Nebyl si vědom toho, že neumí myslet rovně. Rosenberg si nikdy neuvědomil svou intelektuální omezenost a tento nacistický filozof byl prý podle některých odborníků podprůměrné inteligence. Když napsal knihu, jevila se jako temná, mlhavá a zamotaná, nikdo jí nerozuměl a místo, aby Němci přiznali, že tomu nerozumí, přijali knihu jako svaté písmo. Jelikož měl tento muž velmi úzký vztah s Hitlerem, působil na nacistickou stranu mnohem větším vlivem než kterýkoliv jiný straník. Po prožité bolševické revoluci v Moskvě se u Rosenberga vyvinula nenávist a krajní nedůvěra ke všemu ruskému a bolševickému. Časem si vypěstoval stejnou, ne-li větší nenávist i k židovstvu. Tímto protižidovským, protituským a protibolševickým postojem přispěl podstatně do Mein Kampfu. Jeho fanatické zanícení zesilovalo přirozeně postoj Hitlerův a dalších nacistů.

Ovšem i na Rosenberga měl někdo vliv a ovlivnil jeho myšlení. Tímto mužem byl nacistický básník, který se přidružil k nacionálněsocialistické straně. Jmenoval se Dietrich Eckhardt. Tito dva muži, filozof a básník, tedy byli prvními členy strany a samotný Hitler se zúčastnil první schůze této strany až koncem roku 1919. Od tohoto okamžiku už patřil Rosenberg bez přerušení k nejstálejším spolupracovníkům Hitlera. Účastnil se i mnichovského puče v roce 1923. V době, kdy byla nacistická strana oficiálně uznána, byl Rosenberg jedním ze tří aktivních vůdců podzemní organizace. Když byl Hitler uvězněn navštěvoval ho téměř denně v landsberském žaláři a v této době byla do Mein Kampfu vepsána i celá jeho rasistická a nacionalistická filozofie.

Nacistická strana se vyvíjela a Rosenberg se stal šéfredaktorem časopisu Volkischer Beobachter a pomocí tohoto listu a dalších publikací ovlivňoval myšlení dalších přívrženců strany. Jeho teorie o hodnotě německé krve, o nepřípustném mísení ras a o hrozbě, kterou představuje rusko-židovský komunismus se staly alfou a omegou všeho. Stal se partajním filozofem a byl v roce 1929 postaven do čela jedné sekce propagandy. Ve třicátých letech tento filozof působil krátce i na diplomatické půdě v ministerstvu zahraničí. Ovšem po několika přehmatech v Londýně byl odvolán a na jeho místo byl dosazen Ribbentropp. Rosenberg se potom už jako diplomat neangažoval a zafixoval se v nedobytné pozici filozofa strany. Dostal titul „Zástupce vůdce nacionálněsocialistické strany pro vše duchovní a ideologické školení a výchovu v nacionálněsocialistické straně.“ Tato obrovská autorita mu umožňovala bez skrupulí rozsáhlé možnosti pro rozšiřování své protižidovské a protikomunistické propagandy.

Toto období bylo pro Rosenberga pravým rájem. Duchovní a ideologické školení mu umožnilo dohlížet na přepsání německé historie. Vedl několik různých kulturních organizací. Zajímal se o ligu lékařů, o svaz veteránů, o program výchovy dospělých, o německou Frontu práce, o vývoj německého novodobého pohanství, o organizaci „Radostí k síle“, o školy, univerzity a program výchovy učitelů. Dozoroval vše co se týkalo literatury, německého folkloru a měl dozor i nad zřízením akademie pro ideologickou výchovu. K tomu všemu byl pořád šéfredaktorem mnoha časopisů, vydal velký počet knih a pamfletů a vedl i mnoho přednášek. Jeho moc byla ve všem zmíněném absolutní. Díky tomu se ovšem dostával neustále do konfliktu s církvemi jak s katolickou tak protestanskou a i s židovskou. Byl s nimi v ustavičné válce. Rosenberg aktivně často otiskoval „Sionské protokoly“, poprvé je uveřejnil v roce 1920.

Hitler rád a bohatě odměňoval Rosenberga za jeho mnohostrannou činnost. Vybral ho pro zvláštní poctu v roce 1937 a udělil mu v Norimberku první „Cenu za německé národní umění a vědu“. Bylo to něco jako obdoba Nobelovy ceny. Hitler nad svým filozofem držel ochranou ruku až do konce navzdory tomu, že část nacistů nesdílela stejné nadšení a přikláněla se k názoru, že byl se měl Rosenberg omezit čistě jen na intelektuální dumání a neměla by mu být svěřena výkonná moc.

Po vypuknutí války byl Rosenberg postaven do čela školství a výchovy. Zahájil činnost a aby nasbíral potřebný materiál, zřídil zvláštní skupinu, která odešla do Francie a začala zabavovat knihovny, umělecké sbírky a jiné kulturní poklady. Těmito díly měly být obohaceny archívy nacistické strany. Rosenberg takto obral Francii i Holandsko. V roce 1941 byl jmenován říšským ministrem pro východní obsazená území. Jako vedoucí správní úředník byl Rosenberg ovšem absolutně neschopný. Ovšem jako kat překonal všechna očekávání. Konečně mohl vybít až do krajnosti svou nenávist. A plně se soustředil na to, že deportoval či vyhubil doslova miliony obyvatel těchto oblastí. Dobytá ruská území trpěla pod Rosenbergovým šílenstvím mnohem více, než kterákoliv jiná oblast ovládaná nacisty. Rosenberg se zapsal do dějin jako hromadný vrah a byl na to dokonce pyšný.

Hlavním dílem na poli jeho filozofické teorie byla bezesporu kniha „Mýtus dvacátého století“. Díky této knize získal neutuchající prestiž a tato kniha se stala základní nejdůležitější knihou nacistické strany a posledním slovem v rasových otázkách. Rosenbergovy spisy se vyznačovaly neuvěřitelnou temností, mlhavostí, labyrintem nelogičnosti a volných asociací. Pokud to zkrátíme, šlo o to, že Rosenberg věřil, že všechny rasy mají specifické a rozlišující tělesné i duchovní znaky. Rozdělil Evropany do pěti hlavních rasových typů. Připustil, že se těchto pět ras promísilo a že je nemůžeme oddělit. Následkem toho tedy evropské národy nejsou opravdové rasy, nýbrž národnostní skupiny. Nordická rasa je tedy nejčistší a vyskytuje se v Německu, Anglii a ve skandinávských zemích. Proto je tedy německým ideálem odstranit nečistoty a obnovit tak opět čistou rasu. Židy označil jako nečistou rasu, která vznikla směsí orientálních či arabských a arménských typů. Vzhledem k náboženství se tento národ nemísil s ostatními a tak musí být tedy považován za výrazný národ a za výraznou rasu. Dále se opíral o dílo Madisona Granta „Úpadek velikého národa“ a tvrdil, že Řekové počali chátrat, jakmile se začali mísit s ostatními národy u Středozemního moře. Proto Rosenberg usoudil, že pokud chtějí Němci si zachovat čistotu rasy, nesmí se mísit s východně židovskou rasou, tím ochrání svou nordickou rasu. Po určitém období tedy bude krev Němců natolik čistá, že povstane jediný čistý národ světa. Musí se zakázat smíšená manželství, aby se promísená krev mohla vyčistit a vyměšovat nečistoty. Abychom si plně mohli vychutnat jeho „inteligenci“ dovolím si citovat jeho květnatý sloh: „Nová víra dnes povstává. Mýtus Krve, víra, že krví má být chráněna božská esence člověka. .víra zhmotněná v nejčistší poznání, že nordická krev je tím mystériem, které nahradilo a překonalo staré svátosti..“ Tak tohle je Rosenberg v kostce.

Tyto myšlenky o německé krvi ovšem musíme hledat u výmyslu Darrého. V jeho knize „Krev a půda“, kde vázal německou krev zemědělce k půdě, kterou obdělával. Darré si to představoval jako cyklus, že zemědělec obdělává půdu za svého života v níž se promění po smrti. Takže při práci je mu krev předků denně potravou – v krmivu, kterým vykrmuje dobytek a v plodinách, které požívá přímo. Takže vlastně německá krev přechází z jedné generace na druhou generaci tím, že německá těla hnojí německou půdu. Německé myšlení v kostce.

Rosenbergova filozofie byla po válce některými odborníky označena jako paskvil a nepřípustná. Navíc Rosenberg byl přesvědčen, že hlavním problémem Ameriky je černošská rasa. Tvrdil, že moudrý politik by ponechal černochy v zemi jejich původu a tam by jim dovolil, aby žili dle svých zvyků a svým způsobem. Nebude-li se řešit problém černochů tak, aby byli usazeni zpátky v Africe, bude za padesát let ve Spojených státech roztroušeno dvacet milionů černochů a miliony mulatů, což bude problém pro samotné USA. Po stopadesáti letech dle Rosenbergovy teorie nebude v USA žádný evropský Američan. Dále Rosenberg napsal, že politické strany nejsou schopny se oddělit a osvobodit od židovského vlivu a že jejich ideologie směšují spravedlnost pro Evropu a požadavky Orientálců, židé prý budou mobilizovat černochy, aby zničili Evropu.

S veškerými svými teoriemi, ke kterým Rosenberg dospěl a které pečlivě sepisoval, seznamoval Hitlera. Hitler byl ovlivněn Rosenbergovou ideologií natolik, že v jeho hlavě dozrál plán jak se vypořádat jednou provždy s komunismem i s Židy. Jeho svobodná vůle se plně a ochotně podřídila teoriím Rosenberga a nacistická bible Mein Kampf se stala pak hlavním hnacím motorem a zákonem celého německého národa.  

                                                                      -ed-