Boj s terorismem je maska

Na základě skutečností, které se odehrávají v posledních letech v Evropě i mimo ní, můžu již s jistotou říct, že dlouhodobé vedení psychologické války nese své „ovoce“ a že skutečnosti, které se v dnešním světě dějí mají specifickou posloupnost a účel, který světí prostředky.

Psychologické vedení války je v současné době opět hlavní formou třídního boje pod „prahem války“. I při vojenské agresi se mu přisuzuje rozhodující úloha. Je to takový druh boje, který musí být veden bez ustání a musí prostoupit všechny ostatní taktické metody strategie expanze. Proti jednotlivým zemím se této formy boje používá zvenčí i zevnitř už velmi dlouho. Jelikož za nejdůležitější komunikační a řídící prostředky psychologického vedení války jsou považovány rozhlas, tisk, televize a internet, jsou vždy včas infiltrovány. Masky „demokratických“ hesel jsou v zásadě neměnné za posledních 100 let. Jde o hesla typu o „svobodě tisku a názorů“, o „objektivní“ zpravodajství, zcela zaručenou „pravdivost“ informací a podobně.

Připomenu minulost pro lepší pochopení mého článku. Největší nápor ideologického boje a psychologického vedení války směřoval v minulosti proti marxismu-leninismu a to zejména v otázkách moci a vedoucí úlohy dělnické třídy. Antikomunismus byl Západem zdůvodňován pseudosocialistickými tezemi a zahalován pláštěm boje proti tzv. ruskému imperialismu. Proletářský nacionalismus byl vnímán v rozporu s vlastenectvím. Buržoazní nacionalismus měl tedy působit jako trhavina vůči jednotě bývalých socialistických států, tak i vůči zachovávání důsledných třídních pozic. Pamětní spis tehdejšího šéfa výzkumu a vývoje v armádě USA generálporučíka Arthura G. Trudeaua nám v základní koncepci říká (rok 1961, list „The Wall Street Journal“): „Lidé, kteří v USA rozhodují o politice, rozvažují teď o něčem, co by mohlo znamenat zatím nejodvážnější krok svobodného světa ve studené válce: o úsilí zanést konflikt s komunisty do rudého impéria. Jde tu o myšlenku nadělovat ozbrojené nepokoje, sabotáže a podvratnou činnost a vyhýbat se přitom tomu, co se považuje za věci odvážnější a riskantnější, jež jsou podmíněny konvenčními vojenskými operacemi. Argumentuje se, že taková taktika by mohla přispět ke svržení slabého komunistického režimu na okraji čínsko-sovětského bloku. Bude-li takový experiment podniknut a bude-li úspěšný, mohlo a mělo by se této metody použít k pokusu podkopat základní pilíř síly rudých ve východní Evropě. Memorandum navrhuje, aby USA poskytovaly protikomunistickým a protivládním živlům v zemích za železnou oponou silnou podporu. Američtí vojáci by cvičili uprchlíky ze satelitních zemí, ti by se tam měli vracet a ve svých zemích kolem sebe shromažďovat bojovníky za svobodu. Západnímu podvratnému systému by byly vystaveny i ostatní armády. A strýček Sam by poskytoval pomoc ve formě zbraní a peněz a apeloval na národy, aby zbavily trůnu nynější pány. Musíme najít způsob, jak svrhnout režimy, které jsou u moci, bez všeobecné války, ba i bez války omezené..“

Tlaky vůči národní jednotě, vlastenectví a demokracii (demokracii, kterou údajně je nutno neustále tvořit a tmelit, či v rámci multikulturalismu a jednotné více semknuté Evropy vzniká teze, že existuje vzrůstající konvergence všech systémů) jsou zřetelné. Pokud se zamyslíme nad základním textem tohoto spisu, dostávají dnešní „teroristické“ akce úplně jinou příchuť a jednotná Evropa pod jednotným diktátem je opravdu obrovský šťavnatý plod dlouhodobé pečlivě připravené koncepce nového světového řádu.

Psychologické vedení války hraje ústřední úlohu zejména v první fázi zákeřného vývozu kontrarevoluce, ve které se působí převážně hrozbami, vydíráním a zastrašováním a v níž má být konflikt vybojován hlavně legálními prostředky. Strategii agrese můžeme rozdělit na strategii podvratné činnosti – nepřímá strategie. Je to postupný plíživý vývoz kontrarevoluce do zaměřených států pod „prahem války“, který je řízený a organizovaný imperialistickými mocnostmi a podporovaný reakčními silami zevnitř. Počítá se zde s prostředky sahajícími od psychologického vedení války jako hlavní formy až po válku občanskou. Pak je to také strategie vojenské agrese – přímá strategie, což je otevřený vývoz kontrarevoluce do zaměřených států. Systematicky je stupňováno vojenské násilí ve formě ozbrojené intervence. Prostředky zde sahají od „omezené“ konvenční agresivní války až po vyhrocenou všeobecnou válku jadernou. Můžeme tedy zkonstatovat, že politický boj je vlastně hospodářská a psychologická válka. Pokusy postupovat diferencovaněji, pomocí politiky stavět mosty což je vlastně pronikání do jiných zemí, kde se buduje tzv. předmostí a páté kolony, což má za následek rozklad jejich vládního systému a vydrancování jejich hospodářství. Jde o zavlečení vybraných zemí do sféry ovládané imperialisty, kteří tvoří se silnými monopolisty hlavní pilíř nového světového řádu. Do této strategie patří pochopitelně i takové prvky, které se snaží v určitých zemích vyhýbat i „otevřené válce“ což znamená např. tiše dosadit k moci povolnou vládu a ta teprve v pozdějším stádiu vystoupí z anonymity jako stoupenec vnější kontrarevoluce, aby obsadila klíčové pozice, anebo otevřené dobytí moci, přičemž jsou nepravidelné oddíly v cizí zemi podporovány vlastním operativním nástupem pravidelných vojsk a vyhrožování armádní silou či jaderným potenciálem. Doby napětí jsou manipulovatelné, mohou se totiž hledat záminky a přivodit konfliktní situace. Ty jsou vhodné k tomu, aby se buď psychologicky ospravedlnily před národy výpady se zbraněmi anebo se vytvořily konfliktní situace, které přinutí protivníka k povolnosti ze strachu z válečného střetnutí.

V dílčím systému strategie podvratné činnosti – úměrně k podstatným prvkům své struktury a k zakalkulovanému přechodu k přímé vojenské agresi – má tedy jistá tajná služba ve spolupráci s CIA i tyto úkoly. Za prvé rozpoznávat výchozí body pro plíživý vývoz kontrarevoluce do vytipovaných zemí, analyzovat je, neustále pozorovat místa, která byla odhadnuta jako slabá a vytvářet spojení a protikomplexní podvratnou činnost. Zaznamenávat výsledky, které se stanou podkladem pro volbu hlavního náporu. Za druhé, dát celý široce rozvětvený systém tajné služby k dispozici psychologickému vedení války jako průběžné hlavní formě strategie expanze. Za třetí, podporovat akce zaměřené na politicko-diplomatické izolování a ekonomický nátlak a vydírání vytipovaných států. Za čtvrté, provádět totální špionáž a poskytovat vhodné síly a prostředky pro zákeřný vývoz kontrarevoluce a to jak ty, co působí zvenčí, tak i ty, které působí v zemi „potenciálního protivníka“. Centrálně připravovat a řídit jejich součinnost. Vztahuje se to zejména na budování pátých kolon ve vytipovaných státech a na komplexní podvratnou činnost zvenčí. Shromažďují se a upřesňují tyto informace: Jaké účinky mají psychologické a speciální operace? Existují nějaké organizované ilegální skupiny, které je možno použít proti současné vládě ve vytipované zemi? Jestliže ano, kde se vyskytují, jaké jsou jejich možnosti? Kdo jsou jejich vůdci a jakým způsobem je s nimi možné navázat kontakt? Které skupiny obyvatelstva, rozdělené podle kategorie povolání či jinak, mohou nejpravděpodobněji spontánně rozpoutat nepokoje, chaos, povstání, teror? Které skupiny jsou v současné době zvláště přístupné psychologickým operacím prováděným ze Západu? Kdy a kde a za jakých okolností a za vedení koho zvenčí mohou vzniknout hnutí odporu či povstání proti současným vládám?

K úkolům tajných služeb tedy i patří vytvářet opěrné body pro psychologické vedení války ve vytipovaných státech, infiltrovat hormadné sdělovací prostředky, budovat spojovací linie a organizovat štvavou propagandu. Mají i závažný podíl na analýze výsledků ideologické diverze. Není ani náhoda hlubší vzájemné prolínání tajných služeb a institucí psychologického vedení války. V některých případech jsou tyto instituce přímo součástí systému tajných služeb.

Od bojové formy psychologické války se přechází k „válce skryté“, která je rovněž ještě pod „prahem války“. I zde se využívá psychologického vedení války jako jekéhosi řídícího nástroje k rozpoutání „války skryté“, která nakonec vyústí ve válku občanskou. Psychologické vedení války tak má připravit půdu pro to, aby legální moc státu byla rozložena a zničena zevnitř a nahrazena určitou mocenskou hierarchií. Údobí napětí, vyprovokované zvenčí a zenvitř, má přivodit konfliktní politickou situaci, které má být využito k pokusu „prosadit politické cíle ohrožením“. Skrytou válku považujme za komplexní vojenskou politickou psychologickou a podvratnou metodu boje. Ve skryté válce jsou vojenské akce rozhodující. Psychologické, podvratné a politické akce mají funkci takovou, že mají připravovat, posilovat a provázet akce vojenské a spolurozhodovat o jejich úspěchu. Přípravné fáze skryté války můžeme shrnout takto: Za prvé zřizovat tajné opěrné body, za druhé vybudovat infrastruktury ideologických a politických vůdců, agentů, propagandistů, informátorů, kteří vytvoří síť vzájemně se kontrolujících skupin anebo spících buněk. Za třetí vybudovat organizaci ozbrojených teroristických band, které budou při současné intenzifikaci psychologického vedení války podnikat teroristické útoky. Za čtvrté šířit terorismus a zároveň pomáhat rozpoutat všeobecnou psychologickou a vojenskou ofenzívu proti vytipované vládě a jejím ozbrojeným silám. “Skrytou válku“ můžeme tedy vnímat jako prvek vyprovokované a systematicky podněcované situace napětí, tedy jako předstupeň, záminku a průvodní opatření vojenské intervence (koho? Dosaďte si sami..) a „omezené války“. Agenti se v určitém stádiu vyeskalovaného napětí aktivně podílejí na provokacích a různých sabotážních akcích. Vybraní agenti se stávají manipulátory napětí a aktéry „skryté války“. V „míru“ je jejich úkolem vyzvídat, provádět špionáž, provokovat, šířit nepravdu a pomluvy a propagandu, získávat pomocníky, narušovat a infiltrovat všechny možné oblasti na vytipovaném území. V dobách „napětí“ jsou tito agenti či vybrané skupiny lidí nasazování do akcí, jako jsou přepady, sabotáže, vydírání, únosy, rozvratná činnost, infiltrace a teror. Bojová činnost ozbrojených band a terorismus je konečnou fází, kdy je vytipované území tzv. „osvobozeno“ od bývalého režimu a vlády, země je uvedena do chaosu, totálního rozvratu a probíhá systematické hospodářské drancování (kým? Dosaďte si sami..).

A tak se nabízí otázka – kdo vlastně tedy v dnešním světě bojuje proti terorismu? Třeba znáte odpověď.

-ed-