Kolikrát stál v tmách
čekal světlo, záblesk, snad..
kolikrát v duši hlad
ač břicho plné tíží tělo,
kolikrát nohy bosé
šly jste za potravou?
Kolikrát v srdci chlad
čekal teplo, oheň, snad..
kolikrát ovci s vlkem
potkáš na pastvinách
pod nebem se hřát,
orlům by se chtělo
jejich maso natrhat,
tolikrát, kolikrát máš strach.
V duši výkřikem to znělo
kolikrát jako pes
hrbil ses a dnes?
Netleská ti ani čest
ani tvoje rozežrané ego.
Kolikrát zradil si
a lhal, čemu, komu,
svědomí už odepsal
a vyhnal si ho z domu.
Čekal v naději lásku, snad..
kolikrát budeš zapírat
sám sebe a navracet se,
kam? Zpátky k svému zrodu
tolikrát, kolikrát máš strach.
Z myšlenek zase prach
vymetáš si pavučiny,
kolikrát moucha tleská
když pavouk má hlad
a cesta k ní je těžká,
touhu nic neutiší.
Kolikrát poklady světa
v slzy proměníš,
tam hluboko ve své mysli
slyšíš, jak falešně zní
propasti světla hodina.
Je delší než rok,
jak víla do klína
padá ti tolikrát,
máš se tak rád?
Mlč! Doufej, snad..
kolikrát štěstí potkalo tě
není to dítě, co štěbetá
a ruku nepodává
stydlivosti nadvakrát.
Kolikrát páchneš po víně
sedíš si v sudu
skřehotáš o své nevině,
navzdory studu
chutnáš sám sobě?
Tolikrát, jak by ne,
zařehtej, tvá moudrost
nosí okovy a hyne,
básník slova neloví
ten s časem plyne,
tolikrát, kolikrát máš strach,
a někdy?
Někdy ti odpoví,
snad...
..s úctou věnováno Friedrichu Nietzschemu.
-ed-