Člověk v tísni aneb po všech v (ne)tísni řízni

  Kdo by nechtěl žít  přisátý k nekonečnému toku peněz? Prostě žádná dřina, jen vymývání mozků za pořádný balík. A běda, jestli nám budete dělat problémy anebo nás odstavíte, tak uvidíte, my vás zničíme !

   Neziskovky u nás začínají přitvrzovat. Mediálně nejznámější neziskovkou u nás je Člověk v tísni. Neziskovky se vyznačují vlastním programem, který se zaměřuje na vymývání mozků. Názorný příklad takového programu je film s názvem Putinovy „Děti 404“,  který je promítán školákům a jeho náplní je manipulace se svobodnou vůlí dětí. Cílem tohoto aktivismu je seznámení děti se situací utlačované LGBT menšiny v nedemokratickém režimu, otevírání téma lidských práv souvisejících se sexuální orientací a pochopení toho, že homofobie je mocinky ošklivý a nebezpečný jev, který rozdmýchá ve společnosti nenávist. Demagogie lidskoprávní agendy prostě narůstá do megalomanských rozměrů a neziskovky se neštítí už ani toho, že vydírají politiky. Příklad takového vydírání si můžeme demonstrovat například na dopise, který poslal ředitel ČTV Šimon Pánek.

Jedním z politiků, kteří dopis obdrželi, byl i senátor Josef Regec. V dopise se mimo jiné píše, cituji: „Věřím, že si jako senátor nepřejete, abyste byl spojován s nenávistnými, rasistickými či xenofobními výroky. Pokud se však tak stane, že se takových výroků dopustíte, budeme je muset publikovat a veřejně vyvracet..“ Naprosto evidentní zastrašování a nátlak si senátor nenechal líbit a na vyděračský dopis odpověděl beze strachu a přímo, cituji úryvek: „..po nahlédnutí do Vašich předmětů činností uvedených v obchodním rejstříku jsem nezjistil, že by v něm bylo obsaženo „monitorování a hodnocení politiků.“ Proto je s podivem, na co získané finanční prostředky používáte. Byl bych velmi rád, abyste vzal na vědomí, že jsem byl v přímých volbách zvolen senátorem a jsem tedy odpovědný za svoji práci voličům. Jsem placen z jejich daní a proto v souladu s platnými zákony budu hájit jejich oprávněné zájmy, reprezentovat jejich názory, ostatně tak, jak mi to ukládá složený slib senátora..“  Hájit zájmy občanů a dokonce reprezentovat jejich názory? No, co si to ten senátor vůbec dovoluje, že? 

Po druhé světové válce byl svět natolik otřesen jejími hrůzami, že to napomohlo ke vzniku základního dokumentu mezinárodního práva. Symbolicky první lidskoprávní úmluvou byla „Úmluva o trestání a zabránění zločinu genocida“ a tato úmluva byla přijata na Valném shromáždění OSN v prosinci roku 1948. V dalších desetiletích se přijaly na půdě OSN další normy, které upravovaly práva žen, dětí, menšin, migrujících pracovníků, různě handicapovaných a celé řady dalších specifických skupin. Souběžně se tyto normy zaváděly do právních systémů států. Idea na ochranu pro utlačované a slabé je jistě ušlechtilá, leč celkově obsahuje celou řádku nejasností a rozporů. Vstupuje také do konfliktu s jinými světovými názory. Pouze vysoce rozvinutá společnost je schopna respektovat většinu práv a svobod, tudíž lidská práva a svobody jsou velice problematický koncept a v podání, v jakém jsou předkládány, nemohou účelově splnit celkovou přirozenost lidského jednání. Přirozené základy lidského jednání totiž dle psychologických výzkumů nespočívají v solidaritě, důstojnosti a všeobjímající lásce, přirozenost člověka spočívá bohužel v násilí, nenávisti a destrukci. Proto se celá agenda lidských práv jeví spíše jako jakýsi politický ideál a jako nástroj poslouží vždy spíše tomu, že se stává předmětem bezpočtu zneužití. Jsme svědky toho, že sílícím růstem práva kohokoliv na cokoliv a celá agenda lidských práv a svobod, která měla lidi sjednocovat, je rozděluje tak hluboce, že její smysl postrádá logiku, pragmatičnost a stává se demagogií. Lidská práva a svobody jsou sice součástí mezinárodního práva, nicméně se stanou předmětem politického boje, neboť se stala jakýmsi partikulárním zájmem a celá jejich agenda už přerostla dávno všechny kontrolní mechanismy demokracie. Vnucená univerzalita lidských práv a svobod totiž nemůže fungovat už z principu, neboť lidi budou vždy respektovat jen to, co sami uznávají svou svobodnou vůlí.

                                                                         -ed-